Na kraji kouzelného lesíka, pod starým dubem s kořeny jako prsty obra, žil malý ježeček jménem Bodlinka. Měl měkoučký čumáček, kulaté oči jako dvě borůvky a bodlinky, které voněly po jehličí a mechu. Jednoho večera, když se obloha zbarvila do růžova a první hvězdičky se rozsvěcely jako lucerničky, vyšel si Bodlinka na procházku. A tehdy uviděl něco zvláštního — uprostřed mýtinky ležela malá hvězdička. Ale nesvítila. Byla bledá a chladná jako oblázek z potoka. „Ahoj,“ pípla hvězdička tichounce. „Spadla jsem z nebe a ztratila jsem svůj svit. Bez něj se nemůžu vrátit nahoru. Pomůžeš mi?“