Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Červená Karkulka. Říkali jí tak, protože pořád nosila krásnou červenou čepičku, kterou jí kdysi ušila babička. Jednoho rána maminka zavolala: „Karkulko, pojď sem, zlatíčko! Babička je nemocná a leží v posteli. Upekla jsem jí koláčky a uvařila bylinkový čaj. Odneseš jí to?“ „Ano, maminko, moc ráda!“ řekla Karkulka a poskočila radostí. Maminka jí podala košíček přikrytý bílým ubrouskem a řekla vážně: „Ale pamatuj si — jdi pořád po cestičce, neodbočuj do lesa a s nikým cizím si nepovídej. Slibuješ?“